Kalokagathia

Krása je něco, co se řeší v každé době. A ve všech dobách je to trochu něco jiného. Jisté ale je, že krása těla je nic bez krásy duše. Ano, obzvlášť v dnešní době médií a sociálních sítí, tu vnitřní krásu nejsme moc často nuceni hodnotit. Na fotce totiž stačí, aby se modelka uměla natočit, využít správně světelných podmínek a neodolatelný a úchvatný obrázek je na světě. Ale snad i toto potřebuje trochu umu a schopností. Krása vnitřní je mnohem bohatší. Zde se doopravdy nedá určit žádný správný prototyp, a tak je na každém z nás, abychom si podle svého vlastního uvážení vytvořili obraz o tom, co je krásné a co není.

Určitý typ krásy jisté tkví ve vzdělání. Ruku v ruce se vzděláním totiž přichází také další schopnosti, které na ostatních lidech oceňujeme. Jmenovitě to může být empatie a pochopení, ale také třeba lepší schopnost komunikace, jelikož lepší znalost rozdílných témat vede k větším možnostem navázání kontaktu. Další část, která je docela důležitá pro to, abychom někoho označili jako krásného, je schopnost dobrého chování. Není vůbec jednoduché naučit se, jak se ve společnosti správně chovat, abychom nezpůsobili na každém kroku faux pauz. Znalost pravidel etikety nám v tomto ohledu může jistě pomoct, ale není to vše.

Někteří lidé naopak tato pravidla zavrhují jak omezující a v dnešní době nevyužitelná, ale některé z těchto pravidel jsou jistě nepodkročitelná. Jedním z nejlepších příkladů z historie je antické řecké spojení kalokagathia, což znamená, že to nejlepší spojení je krása duše i těla. Tato myšlenka může být útěchou také pro dámy, které neměly to štěstí a od přírody nezískaly tu nejkrásnější tvář. Krásu ducha totiž můžeme „trénovat“, na ní můžeme pracovat a také v průběhu let dozrává. Takže není důležité jen to, co vidíme na povrchu, ale také to, co se skrývá uvnitř.